" Kety"

?. 9. 1996 - 27. 9. 2011 

 

 

 

                                                                                                                                                  GUESTBOOK

 

 

 

Naše Ketynka byla  fenka křížence (nevím jakých ras), kterou jsem si přivezla, tenkrát bez dovolení, domů.

Bydlela jsem ještě u rodičů, kteří mi psa nechtěli nikdy dovolit, a tak jsem se jednou rozhodla, že si pejska prostě přivedu domů i bez dovolení. V tu dobu jsem pár měsíců pracovala a bydlela u své sestřenky, která má také psy. Tam jsem se rozhodla, že domů se vrátím už se " svým" psem. Rozhodovala jsem se jaké plemeno si pořídit, neměla jsem konkrétní představu, ale měl to být rozhodně pes malý, který by mohl být v bytě. Ani nevím jak, ale za pár dní jsme navštívili místní útulek. Měla jsem představu, že si tam vyberu nějaké roztomilé štěně, ale realita se vyvíjela trochu jinak. Hned na první pohled mě zaujala černá fenečka, která nás radostně vítala a chtěla za námi. A přesto, že jsem chtěla spíše psa než fenku a ještě k tomu nebyla úplně malý pes, také už nebyla štěně (byl jí necelý rok) ještě ten den jsem si ji odvážela domů.

Rodiče byli překvapení, ale s pejskem mě nevyhodili, zamilovali si ji stejně jako já.

.

 

 

 

" A jaká vlastně jsem?"

Panička říká, že jsem hyperaktivní pes a někdy až moc hlasitá. To je tehdy, když vycítím, že se jede někam na výlet, nebo když vím, že se nejde jen tak na obyčejnou procházku, to mám pak velkou radost a musím u toho kňučet a pištět a poštěkávat, aby to přeci věděli i všichni u nás v domě a měli z toho taky radost :-)

Ven chodím moc ráda, baví mě prohánět se po louce a všechno očichávat, a když jdeme kolem vody, je jedno jestli je to rybník, řeka nebo potok, vždy se tam běžím smočit i zaplavat, ráda také nosím paničce aporty, které mi do vody hází.

Nesmím zapomenout, že jsem taky výborný hlídač.  Se mnou se panička nemusí ničeho bát.

Doma jsem ráda když můžu odpočívat ve svém pelíšku, i když mě někdy můj mladší kámoš Candy nenechá a to pak dovádíme po celém bytě, pereme se, krademe si navzájem hračky a pak se honíme až nás musí panička okřiknout.

Ale úplně nejradši mám vše co je k jídlu, panička to moc dobře ví a tak si už dává pozor, aby nenechala na stole třeba zbytek snídaně nebo tác s cukrovím – mňam.

 

 

.

 

.

.

 

.

 

.

 

 

 

 

.

 

 

 

 

 

.

.

 

.